Fotbal

Česko prohrálo s Tureckem, říkal Filip.
Mistrovství nijak soustředěně nevnímám, po zápase se zeptám, kdo s kým vyhrál nebo prohrál, to jen z pouhé vlídnosti, bez opravdového zájmu a bez jakékoli ambice zapamatovat si odpověď.
Ale utéct se tomu nedá. Všecko se točí kolem fotbalu.
Byla jsem ve středu na Rossiniho Popelce. Jsem vděčný posluchač, který se do opery malinko vyparádí(do té míry, kdy se lidé ptají, kam jde), před představením si koupí program a o přestávce stejně předražené dvě deci.
Navíc jsem od doby brněnských silvestrovských Lazebníků žádnou Rossiniho operu neviděla, ale myslím, že ani já, ani Filip, který tam byl se mnou, už žádnou další nemusíme, byť provedení bylo úžasné, zejména mezzosopranistka (Popelka) byla jedinečná. http://www.operan.se/templates/ListingIndex.aspx?id=1448
Jenže to věčné trylkování člověka umoří, Popelka byla ve finále čtvrt hodiny šťastná jak Venclovský (se srovnatelnou vynalézavostí ), předtím tři hodiny nešťastná, ale v notách se to nijak nerozeznalo. Je to s tím Rossinim jak s knihou fejetonů, kde každý zvlášť je úžasný, ale přečíst je všecky naráz vás odrovná a otráví.
Celý ten příběh je novátorsky posazen do nějakého italského baru, kde Popelka dře, je trápena svými nevlastními sestrami a otčímem a je s tím spousta legrace, obecenstvo se moc veselí. Nade dveřmi visí televize, na které po celou dobu běží fotbal, jak Filip tvrdil, opravdový přenos z mistrovství, hmm...
papa, z.